Proč je naše divadlo "Princeznino"...

 

"Jmenuji se princezna Zdenička a bydlím tady na zámku se svým královským tatínkem" tak to vyprávím dětem. Skutečnost je ale samozřejmě jiná. :D

Mé celé jméno je Zdena Dařílková a amatérskému divadlu jsem se věnovala už od dětství. Účastnila jsem se různých recitačních soutěží, přehlídek monologů i dialogů... Jak se ze mě ale stala princezna? A proč jsem se ve svých 19 letech rozhodla založit divadlo pro děti? To vám ráda povím...

Ve třetím ročníku vyššího gymnázia se mi naskytla nabídka pracovat jako pořadatelka akcí. Rozpačitě jsem tuto nabídku přijala a začala vymýšlet svůj první program. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že náklady na akci musí být téměř nulové. Poslední peníze padly za propagaci a tak pozvání např. nějakého divadla nepřipadalo v úvahu. Co teď? A tak jsem svolala všechny své přátele s nápadem, že společně nějaké vystoupení nacvičíme. Jakou pohádku ale zahrajeme, když scénář od nějakého autora si také nemůžeme koupit? Tato situace mě donutila sednout si za počítač a napsat svůj první autorský scénář. Vše jsme nazkoušeli, pohádku se ctí odehráli a čekali jsme na reakci publika, především dětí. Líbilo se, ohlasy byly velmi pozitivní.

Tímto stylem jsme pokračovali celou sezonu, za kterou jsem dokázala napsat asi 10 scénářů, a v listopadu ji s úspěchem zakončili. Mezitím jsem postoupila do posledního, čtvrtého ročníku na gymnáziu. Přede mnou maturitní zkouška a rozhodování, co bude dál. V zimě jsem se jela podívat na jednu vysokou školu, která se týkala vystupování a komunikace s veřejností. Tato škola mě ale velmi zklamala. Bylo mi řečeno, že po nástupu na vysokou školu nesmím hrát jakékoli jiné divadlo, které nemá záštitu jejich školy. To, co se mi do té doby podařilo vybudovat, bych musela zahodit. To jsem nedokázala a tak jsem se definitivně rozhodla, že po maturitě si založím pohádkové divadlo. A stalo se...

V únoru jsme dostali úžasný sponzorský dar od základní školy v Mimoni: spoustu kostýmů ze zrušeného dramatického kroužku. Od té doby jsme tedy i plně soběstační. Stálou scénu nám poskytl zámek Horní Libchava, ale vyjíždíme hrát i na jiné památky a kulturní místa. A nejen to. "Princezno, já tě chci pozvat k nám do školky" řekl mi asi pětiletý chlapeček. Proto hrajeme pohádky i v mateřských školách, 1. stupních ZŠ, oslavách, projektových dnech atd.... S námi se můžete domluvit téměř na čemkoli.